NOVÉ STRÁNKY staj-tami.blog.cz

Červenec 2012

BOHUŽEL

10. července 2012 v 12:26 | Peanut |  Deníček
AHoj, tak budu se muset přestěhovat, mám trošku problém při přihlašování, prostě mi blbne pc, ale když se přihlašuju na svůj jiný blog tak to jde v pořádku, hned jak na novém blogu vše udělám tak sem dám odkaz.

Ahoj !

9. července 2012 v 17:56 | Peanut |  Deníček
Tak jsem včera přijela z tábora :D jako vždy to bylo super. Na koních jsme byli každý den :) byla sranda s Tamčou jsme montovali lavičku hned první den kdy jsem přijela, celou dobu jsme hráli karty byla sranda :D Nejvíc mě dostávalo ačkoliv jsem neuměla jezdit tak mě Ťulí poslouchal v pohodě (teda ne že bych neuměla jezdit, ale není to nejlepší, jinak mi to vcleku jde), ale Elišku nechtěl vůbec poslouchat (a to prej Eliška "uměla jezdit") :D šel si prostě do lesa a mě když jí šla Pavla chytit šel Monty na trávu :D. Každý večer jsme museli luxovat :D jednu noc to bylo až tak že jsme malovali na kamínky a já zašlápla takovýho ošklivýcho brouka, Tamča taky jednoho pak zabila tři pavouky, nějakou housenku a to jsme řekli že s mrtvolama tam nebudem tak jsme šli pr lux a pak u mě pod postelý velkej pavouk, vypli jsme vysavač a Tamča pod postelí takovýho povaouka, to byla noc, ještě byla bořka :D :D
Dala bych sem fotky jenže nechce se mnou mluvit počítač ani mobil a tak se nechtěj shodnout, nejdou mi dát fotky z mobilu do počítače a tak zatim bez fotek. Tak alespoň z víkendu co jsem byla u Tamiky když měla narozky :D
zleva Šotek (na něm se nejezdí), uprostřed Ťulí (na něm jsem jezdila nejvíc), vzadu Monty

Vysněný kůň

2. července 2012 v 15:37 | Peanut
Veronika vždy toužila po svém vlastním koni, jenže bydleli v paneláku uprostřed města a moc peněz taky neměli, mít vlastího koně byl trochu problém. Nebylo pořádně kde jezdit, malý jezdcký klub na okraji města měl plno, jezdily tam dívky z města a okolí. Před týdnem bylo jedno volné místo ale to hned zabrala nějaká dívka z města která touží po svím vlastním koni jako Veronika. Nejbližší jezdecký klub byl pak akorát 20 km odtud, Veronika ale neměla kolo a její otec byl věčně v práci, maminka neměla řidičák tak byl problém i tady.
Jednoho dne ve škole Veronika objevila letáček na tábor právě v jezdeckém klubu do kterého chtěla, bylo ješě pár volýh míst a tak po letáčku sáhla a hned jak přišla domů začla přemlouvat rodiče.
"Je mi to líto ale nemáme peníze", odpověděla jí maminka.
Veronice to bylo líto, začala shánět peníze od babiček, děděčků, tetiček a strýčků, sem tma se jí povedlo nějakou korunu sehnat. Povedlo e jí sehnat 850 ale stále jí ještě 1950 chybělo. Peníze nebylo kde sehnat ani v kasičce kde měla jenom 150 korun. Tím pádem jí chybělo ještě 1000 Kč. Nikdy by netušila že by to mohlo být tak složité. Její rodiče sice byli rádi když jí mohli vyhovět ale teď to vážně nešlo, peníze byli potřeba na opravu koupelny.
Blížil se termín odevzdávání přihlášek a Veronice chybělo už jen 500Kč. Pomáhala v obchodech a všude možně jen aby peníze sehnala, koně měla ráda ale nikdy neměla tu možnost pořádně jezdit. V klubu jezdila její kamarádka Maruška která byla ochotná jí občas na koni svézt ale to nebylo nic moc.
Veronice se podařilo peníze naposlední chvíli sehnat, byla radostí bez sebe, mohla na tábor ke koním, konečně mohla jezdit na koni sama a mohla strávit dva týdny v sedle.
První den se rozdělovavli koně, paní instrutorka byla vcelku sympatická.
" Takže vezme me to podle vaših jezdekých schopností, ten kdo nikdy nejezdil nebo je začátečník a moc toho neumí bude vybírat z této krabičky", ukázala malou oranžovou krabičku a pokračovala ve výkladu " a ti co už jezdit umí si budou vybírat z této krabičky", ukázala fialovou krabičku " je to všem jasné "?
Všichni přykývli a šlo se vybírat. Jako první vybírali pokročilejší jezdci, Anička si vybrala poměrně klidného Eveninga, Terka měla lísteček se jménem velkého bělouše Gema, Denisa si vylosovala ryzku Rézu a na Moniku tedy zbyl divočejší strakoš Cem [Džem], nidko neměl tak velkou chuť jezdit ho protože měl pořád nápady na útěky a podobné věci.
Další vybírali začátečníci, první si vybrala Bára kobylku Nelu, Veronika i vybrala grošovanou Fanny, Jana měla Takra a Lída si vylosovala Sáru.
Dva týdny utíkekli poměrně rychle Veronika už zváldala ježdění dobře a poslední den se uskutečnily malé závody v pakruru a drezůře, pokročilejší jezdci závodily ve vyšším stupni a ti né tolik zkušení v té nejnižší.
Veronika skákala s Fanny, překážky doslova přeletěli, nic neshodily a měli vlice dobrý čas. Nakonec ve starší kategorii v pakruru byla první Monika, druhá skončila Anička, třetí skočnila Denisa a pak Terka, v drezuře první byla Denisa, druhá Monika, třetí Terka a poslední Anička.
V mladší kategorii v prakuru byla první Veronika, druhá byla Jana, třetí Bára a pak Lída. V drezuře byla první Lída, druhá Jana, třeí Veronika a poseldní byla Bára.
Majitelka stáje Veronice nabídla místo v jezdeckém klubu, kam by mohla chodit a jezdit Fanny, její jezdkyně Natáli se totiž stěhuje dost daleko odtud a Fanny by tak mohla být jao kůň pro Veroniku. Veronika souhlasila.

Není to sice nic moc, ale alespoň něco :)